příprava lekce

Zapište e-mail a přidělte mu balíček. Od té chvíle tenhle e-mail projde na přihlašovací stránce — a nikdo jiný ne. Heslo za tím nestojí: kdo adresu zná, dostane se dovnitř za toho člověka.

Každý zapsaný hráč tu má řádek — i ten, kdo ještě nezačal. Tabulka se načte tlačítkem vedle; sama od sebe se po třiceti vteřinách obnovují jen čísla v souhrnu nad ní.

Titul říká, co se bude hrát a jak dlouho to potrvá. Založením vznikne kód lekce — ten cestuje v přihlašovacím odkazu, účastník ho nikam nezadává.

Známka celé skupiny po osách, sezení po sezení. Počítá se z rozborů jednotlivých rolí a jen z toho, na co ta role v příběhu vůbec mohla dosáhnout. Sezení, které ještě neskončilo, je v seznamu taky — jen bez známky a s důvodem.

Obrázky, zvuky a modely, které si model může vyžádat do scény. Popis a aspoň jeden štítek jsou povinné: přílohu vybírá model podle slov v nich, takže příloha bez popisu je příloha, kterou nikdy nenabídne.

Prázdné pole faktů znamená ODEMČENO: přílohu uvidí každý. Vypsané fakty znamenají, že se nabídne teprve tomu, kdo je v příběhu už zná.

Co se hráčům nepovedlo, tady — a jen tady. Hráč sám žádnou chybu nevidí: vstupní stránka při nedostupném serveru mlčí a zkouší to dál, scéna běží dál. Řádek přijde od stránky hráče (spadlá síť, server neodpověděl, odpověď nebyla srozumitelná, chyba ve stránce), ze serveru (odpověď 5xx) nebo z jeho logu. Je to paměť serveru od jeho startu, ne archiv.